Co nás učí domácí mazlíčci?

Všechny, koho si k sobě ve svém životě přitahujeme, si vybíráme z nějakého důvodu. Věřím, že se to týká i našich domácích mazlíčků. Proč je máme a co se od nich můžeme učit?

Už jako malá jsem si přála psa. Mít blízkou dušičku na hraní a mazlení. Ale celé dětství jsem slyšela, že pes nepatří do bytu. Můj taťka je totiž kluk z vesnice. Psy měli, ale vnímali je spíše jako další zvířata vedle slepic, krav a dalších hospodářských zvířat. Od táty se mi nikdy jiné vysvětlení nedostávalo. Tak jsem si musela v dětství vystačit jen s křečkem.

Na střední jsem od kamarádek dostala vodní žábu. Bláznivé, ale já žáby milovala. Dnes už chápu, že mi připomínají draky. Jen se na ní podívejte, prostě dokonalé stvoření. Má žába se dožila neuvěřitelných 16,5 roku.

Když mi bylo dávno přes dvacet, rozhodla jsem si splnit svůj dětský sen a pořídila si fenku. Věděla jsem, že jsem již zodpovědná sama za sebe, za své rozhodnutí. Několik dní jsem hledala na netu, měla jsem dost jasnou představu, jakého psa, tedy spíše fenku chci. Když jsem viděla fotku malé Lili, tak jsem uslyšela vnitřní hlas, který mi sdělil: „To je ona“.

Vzala jsem si štěněcí fenečku ze slovenského útulku. Je jasné, že jsem za ta léta udělala mnoho chyb, co se týká výchovy psa. Přece žádný učený z nebe nespadl. Kolikrát jsem na ní naštvaná, ale i to k životu s čtyřnohým parťákem patří. Lili mi dopřává velké lekce trpělivosti téměř na každé procházce.

Rodiče byli tenkrát docela paf z mého rozhodnutí pořídit si fenku. Tedy hlavně táta, který ze začátku Lili nepřijal. Asi až po dvou letech z něj zničeno nic vypadlo, že jako mladý měl černého psa Blacka, kterého zajelo auto. Jediná věta pronesená jen tak mimochodem a najednou jsem po dvaceti letech pochopila pravou příčinu věčného odmítaná, proč jsem si nemohla pořídit psa. Taťkovo bolavá rána, která nebyla vyléčena.

Náhody neexistují. Aniž bych cokoli tušila, tak jsem si pořídila černou fenku. Vše se ale děje z nějakého důvodu a já dnes vím, že celá rodina, včetně mého táty má Lili moc ráda. Ona nás totiž učí mnoha věcem.

V první řadě je to bezpodmínečná láska. Ať děláme, co děláme, ať máme jakoukoli náladu, ať vypadáme, jak vypadáme. Ona nás prostě miluje. Dává nám to najevo radostí, vítáním, oblizováním. Svým chováním nám sděluje, že nás nehodnotí ani nesoudí. Prostě nás přijímá takové jací jsme.

Jak moc umíme druhé přijímat a nesoudit my lidé?

Lili nás také učí, že máme žít více v přítomnosti. Užívat si všeho, co se právě teď děje. Běží srnka? Super, běžím se proběhnout s ní. Chci se podrbat? Jasné, je mi jedno, že jsem právě uprostřed silnice. Cítím něco dobrého na zub? A co, že to tady leží už 14 dní 😀

Jak moc žijeme v přítomnosti my?

Vím, že u dětí platí, že jsou naším odrazem. S Lili si uvědomuji, jak moc to platí i u ní. Je mi tak podobná. Stejně jako já nemá ráda, když jí někdo bere volnost. Stejně jako já se bojí hluboké vody. Stejně jako já dává přednost přírodě před životem ve městě. Jakou jsem si vybrala fenku, prostě nemůže být náhoda 🙂

Co Vám zrcadlí Váš domácí mazlíček?

Pro mě to jsou andělé v kožíšku, kteří sem byli sesláni proto, aby nám pomáhali, odlehčovali od našich bolestí a násobili naši radost. Děkuji za svou čtyřnohou učitelku a společnici.

Tito společníci mají s vnitřními průvodci pro mě mnoho společného – bezpodmínečnou lásku, důvěru ve mně, můj pocit, že jsem s nimi absolutně sama sebou. Proč se tedy s vnitřními průvodci spojovat? To se dočtete v Ebooku Probuď v sobě draka: https://vnitrnisvety.cz/ebook-drakvtobe/

S láskou Eliška Mabel