Cesta za vnitřním světem

Vzpomínám si, že když jsem byla malá, tak jsem před usnutím moc ráda lítala ze svého těla. Vnímala jsem samu sebe jako barevnou mlhovinu. Představovala jsem si situace z uplynulého dne a dívala se na ně z různých úhlů pohledu. Byla jsem absolutně fascinovaná, že jsem viděla vše barevně a jasně. Mohla jsem se na lidi či místa dívat odkudkoli. Sama jsem si určovala, jak jsem u nich blízko či daleko. Lítala jsem nad krajinou a navštěvovala koho jsem chtěla.

Určitě jsem tenktát neřešila, co a proč dělám. Prostě si pamatuji, jak mě to velmi bavilo. Byla jsem ve světě, kde jsem se cítila moc dobře.

Někdy kolem mých 15ti jsem začala jezdit na různé ezoterické semináře. Poznávala jsem skupinové meditace či konstelace. Moc mě ten svět fascinoval. Četla jsem knihy o feng shui, vnímala prostor kolem sebe a od malička jsem malovala. Bavilo mě vše kreativní a neuchopitelné. Neměla jsem potřebu nějakých hmatatelných důkazů.

Mým největším důkazem byly vždy mé pocity. Buď jsem se někde cítila dobře nebo ne.

Také si vzpomínám, že jsem mnohokrát mívala záchvaty pláče. Logicky neměly žádný důvod, ale já uvnitř sebe cítila hlubokou prázdnotu. Věděla jsem, že mé doma není zde na Zemi. Že je někde daleko a já nevěděla, co tady mám vlastně dělat.

V letech vnitřního zmatku mi pomáhaly meditace na seminářích či energetických místech v přírodě. Měla jsem pocit, že to neumím, že mi to nejde, ale dělalo mi to dobře. Těch prosezených hodin v meditační poloze, kdy jsem se snažila vyprázdnit mysl… Tolik pokusů, kdy jsem chtěla dát do svého podvědomí nějakou pozitivní afirmaci. Mnoho odpouštění sobě a všem, u kterých jsem měla pocit, že mi na mé cestě ublížili.

Dnes už vím, že to všechno byly mé lekce, které mě měly přivést k naslouchání mému vnitřnímu světu.

Proč mám vůbec potřebu naslouchat svému vnitřnímu světu?

Věřím, že jsme víceúrovňové bytosti. Tzn. že naše těla jsou zde na Zemi, vykonávají různé činnosti, pohybují se v realitě. Zároveň však naše nehmotná já existují i ve světelném světě. A to i přesto, ať už  si tuto skutečnost uvědomujeme nebo ne.

Ve většině případů máme dvě ruce. Ale představte si, že v životě budete používat jen jednu. Prostě budete věřit přesvědčení, že jednu ruku používají všichni kolem, tak je to přeci normální.

Jaký asi zažijete pocit, když půjdete za hranici běžně známého a zkusíte použít obě ruce? Ten úžasný potenciál, tolik možností, které se vám tím odkryjí.

Mám pocit, že tento objev máme všichni v sobě, ale ne každý z nás tak úžasný potenciál využívá. Měli bychom k pochopení sebe sama naslouchat svému vyššímu vedení. Budeme překvapení, kam vás může dovést. Naše nehmotné já je totiž napřímo spjaté se Zdrojem. A skrze naše pocity a vize nám posílá zprávy do našich hmotných těl. Jak pocity proměníme v činy, už záleží na každém z nás.

Pojďme se vydat na neobyčejnou cestu za poznáním celého potenciálu svého bytí. Více o důvodech, proč jít do svého vnitřního světa se dočtete v mém Ebooku zdarma: https://vnitrnisvety.cz/ebook-drakvtobe/